České výtvarné umění mezi světovými válkami

- rok 1918 a rok 1938 vymezují vznik, existenci a zánik samostatného československého státu
- zatímco dvacátá léta lze označit spíše za dobu optimistického budování a úspěšného fungování nového státu, dějiny třicátých let se již odvíjely spíše ve znamení mezinárodně politické i vnitřní krize
- k nejvýznamnějším výtvarným sdružením dvacátých a třicátých let patřily skupiny Tvrdošíjní (založena v roce 1918), Devětsil (založen v roce 1920), Sociální skupina (založena v roce 1924) a Skupina surrealistů v ČSR (založena v roce 1934)

Novoklasické a sociální tendence

- reakce na první světovou válku – skepse: obrácení pozornosti k drobnostem
- během války – konec skupiny SVU, přežil Mánes a Tvrdošíjní a přece (Čapci, Zrzavý, Kremlička…)
- skupina Tvrdošíjní sdružovala výrazné individuality evropské humanistické orientace, jejichž tvorba se vyznačovala dvojznačným programem, pohybujícím se mezi doznívajícím kubismem (Josef Čapek, Václav Špála) a neoklasicismem (Jan Zrzavý, Rudolf Kremlička), mezi modernismem a historismem

Antonín Procházka 1882–1945

- od expresionistických počátků skupiny Osmy, přes kubistické období, civilistická 20. léta až po poslední etapu tvorby Antonína Procházky, jež je charakteristická příklonem ke klasickému ideálu a monumentálními pracemi pro Masarykovu univerzitu v Brně (Prométheus přinášející lidstvu oheň, 1938) a brněnské objednavatele před 2. světovou válkou

Otto Gutfreund 1889–1927

- sochař, který přešel do SVU; rozvíjí kubismus ve 3D jako první vůbec; po válce jeho dílo naznačuje
dvě cesty: novoklasicistní – socha Rodina v Ratibořicích – a kubisticko-abstraktní
- 1905–1909 – studium na Umělecko-průmyslové škole v Praze; seznamuje se Rodinem, zajímá se o středověké umění; 1911 – stává se členem Skupiny výtvarných umělců, vystavuje Úzkost; Hamlet, Harmonie, Koncert; aplikuje principy analytického kubismu v sochařství; v okamžiku vyhlášení války se nachází v Paříži, kde vstupuje do Cizinecké legie; členství v Mánesu; 1926 – vyhrává konkurz na místo profesora na Umělecko-průmyslové škole v Praze.

Skupina Tvrdošíjní

- (příklon k novoklasicismu) – hlavní postavou je J. Čapek (umělci narození v 80. letech 19. stol.), do roku 1920 na špici
- po válce – naivistický primitivismus – touha po naprostém šťastném životě, láska k věcem, k práci

Josef Čapek

- Nejskromnější umění – umění z lidu je silnější něž profesionální
- za bolševika uznáván, protože ho zajímalo sociální téma; vidí problém chudého člověka jako lidský, ne politický!
- Kulhavý poutník – jde pomalu, není vpředu, na špici, ale má čas vidět a přemýšlet; Josef byl takovým poutníkem

Devětsil

- 1920 založen spolek Devětsil (rozpad 1929) - klíčové meziválečné avantgardní sdružení
- další generace, 20. léta jsou generačním zlomem, generace umělců narozených kolem 1900: Teige, Wolker, Neumann, Vančura, Seifert…

Surrealismus v českém umění

- hlavními umělci: Štýrský a Toyen (Marie Čermínová) – umělci, kteří pobývali od 1922 v Paříži, kde vymysleli a provozovali směr artificialismus, jako 3. samostatný směr vedle abstrakce a surrealismu; vyzdvihuje obrazivost a tvůrčí roli vzpomínky, postavené proti omezující a záporné úloze paměti; artificialismus má některé prvky podobné se surrealismem: automatický text; avšak artificialismu šlo o něco jiného: o kontakt s nevědomím, čekání na obrazy, prolínání různých zdrojů; manifest Artificialismu vychází v revue Red; později tento směr někdy chápán jako přechod od abstrakce k surrealismu (Bretonův 1. manifest Surrealismu: 1924)
- artificialismus je podobný abstrakci, neboť se neváže na model, a surrealismu, že po překonání zevního zaujetí hledá téma v krajině citlivé, poetické, imaginární…
- čerpá z oblasti existující na pokraji vědomí a nevědomí

Jindřich Štýrský 1899–1942

- český malíř a teoretik umění; od roku 1923 byl členem Devětsilu, v letech 1925–1928 žil v Paříži, kde se v roce 1926 spolu s malířkou Toyen stal spolutvůrcem nového uměleckého směru „artificialismu“ – ten spočíval především na asociativní a evokativní hodnotě abstraktní barevné struktury
- po návratu do vlasti dva roky pracoval jako šéf výpravy Osvobozeného divadla, od roku 1933 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes a v roce 1934 spoluzakládal Surrealistickou skupinu; Štýrského rané práce ovlivnil částečně lyrický kubismus a primitivismus
- Jaro – 1923
- poté však přešel k nefigurativní malbě a posléze (vlastně již na konci 20. let) se stal - vedle Toyen - nejvýznamnější osobností české surrealistické malby
- Cigareta u mrtvé – 1931
- Obraz – 1932
- Muž nesený větrem – 1934
- v evropském měřítku byl jedním z prvních umělců používajících barevnou koláž
- umělcova aktivita se však neomezila jen na malbu, zasáhl významným způsobem i do scénického výtvarnictví, knižní ilustrace, fotografie, ale také do poezie
- umění se věnoval rovněž teoreticky, své úvahy publikoval v řadě časopiseckých studií, ale i na přednáškách
- za jeho – ovšem zcela originálního – nástupce a pokračovatele v oblasti koláží a fotomontáží je možno považovat J. Koláře

Toyen 1902–1980

- rychlá malířská proměna: motiv Poušť
- 1924 se Štýrským v Paříži kde se věnovali artificialismu; 1934 podepsala založení surrealistické skupiny v čsr, 1942 umírá Jindřich Štýrský: Toyen je dědičkou jeho díla
- Toyen i nadále udržuje styk s Pařížskou surrealistickou skupinou: Breton, Peret…

- František Janoušek – ernstovské metody
- Vincenc Makovský – obnažování sádry jako materiálu
- Šíma – k lyrické abstrakci
- 1938: V. Nezval opouští surrealistickou skupinu, její členové se názorově oddělili, Teige toto rozpuštění neuznává, vydává: surrealismus proti proudu

Surrealistická skupina

- česká interpretace surrealismu, založena 1934
- Biebl, Honzl, Ježek, Májovský, Nezval, Štýrský, Toyen, Teige
- surrealismus obrátil hlavní pozornost k hlubšímu zkoumání psychických funkcí tvorby – emocionální a imaginativní procesy
- po hospodářské krizi, která 1929 usvědčuje poetismus z falešného optimismu, odhaleny procesy v Rusku, to vše způsobilo krizi v komunistické straně, tu Gottwald prosadil prosovětský kurz, proti tomuto se vyslovili: Hora, Halas, Pujmanová,… v takzvaném Manifestu sedmi (byli za to vyloučeni), rozpadá se Devětsil
- Teige ihned zakládá Levou Frontu (organizace je pro něj důležitější než svoboda), rozchází se se Štýrským a Toyen, Štýrský píše proti Teigovi, poukazuje na jeho názorovou nedůslednost
- surrealismus přichází do Čech již jako hotový směr s vypracovanými metodami, který je akceptován
- Teige přijímá surrealismus v momentě, kdy se shoduje s jeho marxistickou politickou orientací, vnímá jej jako paralelu k sociální revoluci
- Štýrského kořeny: je to jedno, zda jsou namalované, nebo přímo skutečné, jde o to, jaké poselství nesou
- Toyen: ve své surrealistické tvorbě navazuje a rozvíjí imaginaci a citlivost artificialismu